pondělí 12. února 2018

Eliška, obraz a dělení...

Týden uběhl jako voda a jsem tu , abych Vám jej popsala.

V pondělí jsem strávila celé odpoledne  s V. a jeho holčičkama. Byly chudinky dost nastydlé, proto i trošičku mrzuté a bylo docela náročné chvílema je něčím zabavit. Protože ve svých 26 měsících se jejich maminka rozhodla je dát do školky, chodí tři dny v týdnu út, st a čt od 9,00 ráno do půl sedmé večer. Je mi jich líto, protože mi připadají ještě malé, aby ve školce trávili víc času , než s maminkou. Protože každé pondělí je už dopoledne odveze k V. a v sobotu také. Ale překvapily mne moc, když začaly spolu zpívat ej, bí, sí ,dí, í, tý , čí.... Za dvou týdnech ve školce už brilantně odpovídají yes... a umí část abecedy. Domů jsem se vrátila opět kolem osmé hodiny, což se vůbec nelíbilo Charliemu. Celý večer jsem pak házela balonkem, aby se vyřádil.

V úterý  se dvě minuty před půlnocí narodila Eliška. 



Vážila 3830 gr a měřila 52 cm. Tady máte celou rodinku! Adélka byla s tatínkem za Eliškou až v pátek a už se sestřičky nemohla dočkat! Sluší jim to spolu, že? No já to obrečela, jako každá správná babička. Přeji Elišce do života jen to nejlepší, ale nejvíc milující rodinu a aby byla zdravá! To je pro ni nejdůležitější! 

Ve středu jsem vzala Charlíka na krátkém vodítku až dolů do města. Byl ze všeho vyjukaný a bál se aut na silnici. Ještě pořád cvičíme venčení na vodítku a několikrát jsem myslela, že se natáhnu na chodník, jak se mi motá pod nohama. A toaletní papír se mu líbí pořád. Tato fotka je sice z minulého týdne, ale tak nějak to vypadá, když se mu podaří ho ulovit!


Ve čtvrtek  jsem byla v Dublinu na kontrole v Dental University Hospital. Zkontrolovali mi po roce moje dásně, protože i v nich jsem měla díky mé nemoci bouličky, ale byly to jen sraženiny krve naštěstí. Přesto mne jednou za rok kontrolují. Zatím je vše v pořádku a některé bouličky asi díky léku na ředění krve zmizely. Ta jedna zbylá bude pod kontrolou...tak zase za rok.

Pátek jsem věnovala úklidu, praní a žehlení a byla nakoupit. Rozhodla jsem se najet na Dělenou stravu a tak jsem si sepsala seznam samých zdravých potravin. Kuřecí maso, bílé jogurty, olivový olej, ořechy, luštěniny, spousta zeleniny , sýry, ovoce a snad se mi ta vánoční kila, asi 4, podaří sundat dělením. Sice musím trochu přemýšlet nad recepty, abych nepomíchala tzv. zvířátkový a kytičkový den, ale zatím to zvládám. Uvidíme , zda budou podle toho vidět i výsledky. Už aby bylo jaro a já mohla začít práci na zahradě a víc se hýbat. problém je, že k léku na ředění krve, který už budu brát do konce života, nesmím spoustu druhů zelené zeleniny a taky to co obsahuje vitamín K. Pokud máte některá z Vás zkušenost s tímto lékem, budu ráda, když mi to napíšete v komentářích. Já totiž ,když sním to co bych neměla, například ledový salát, mám tělo samou modřinu. Vitamín K obsažený v salátu mi totiž s lékem naředí víc, než bych měla mít.Proto nemohu zeleninu v takové míře, jak se v dělené stravě doporučuje a proto i výsledky budou asi u mne pomalejší. 

Sobotní  ráno jsem si  trošku prodloužila v posteli, protože díky sousedce , irce, jsme se s Charlíkem moc nevyspali. Máme společný dvojdomek. Irka Melany půl a já druhou půlku. U nich byla v pátek večer party. Před domem měli celkem pět aut a děti bylo slyšet ještě v půl čtvrté ráno, jak běhají po schodech, křičí a smějí se. Nakonec je všechny uložili do ložnice, která má zed společnou s tou mojí v mé ložnici. Ve čtyři ráno jsem odložila knihu a snažila se usnout. Charlík spal v pelíšku u postele a v půl páté začal hrozně štěkat. Z venku se do ložnice přes závěsy dralo nějaké velké světlo, nebo záře a byl cítit kouř. Vstala jsem a šla k oknu a měla šok. Na předzahrádce u sousedky byla z okna vyhozená hořící velká matrace z postele a hořící noční stolek. Z matrace lítaly kusy hořící pěny, všude okolo, tak jsem popadla župan a letěla dolů, abych odjela od toho ohně s autem na parkoviště na konci slepé ulice, aby mi auto nechytilo. To samé v tu chvíli dělal s jejich auty i sousedčin partner. Asi se mu moc nelíbilo, že jsem to viděla všechno. Myslela jsem si své, nic mu neřekla, ale představa, že by domek začal hořet a tím pádem i můj, byla docela hrozná. Dopoledne byla ohořelá kovová konstrukce přikrytá velikou růžovou dekou s puntíky a během chvíle to někam partner sousedky odvezl. Takže nikdo nic neví, jen já. Hned potom někam odjeli, okna dokořám nahoře v ložnici a dodnes se nevrátili. Od soboty jim  na dvoře svítí nonstop světlo a oni asi odjeli k rodičům, než ložnice vyčichne a pořídí novou matraci. Snad je to poučilo a budou příště děti víc hlídat!
Uvařila jsem si vývar se zeleninou , dušenou mrkev a plátky kuřecího masa, najedla se jela k V. Byly jsme s holčičkama u jezera krmit labutě, pak dostali najíst a šly na chvíli spát a já jela domů vyvenčit Charlíka. Po probuzení mi V. zavolal a jela jsem tam zpět. Stavěly jsme z Dupla a prohlížely nové knížky, které jim V. koupil v charitě obchůdku. A protože mám sklerozu, nafotila jsem obraz, který jsem  dostala od V. ,ale nevložila fotku a tak se pochlubím dnes. Já jsem V. dala 4 obrázky co se líbily jemu a on dal tento mně. Moc se mi líbí!

Neděle byla odpočinková. Venku začalo sněžit a tak krb opět hořel od rána a užívali jsme si s Charlíkem pohodu. 

Koupila jsem si kytku tulipánů, v pátek a tak mi zdobí stůl .


A uvařila zvířátkový oběd. Medailonky z kuřecího, pokryté strouhaným sýrem , pečené v troubě s celerovými hranolkami, dušená mrkev na cibulce ,ochucená lžící sojové omáčky a doma nakládaná zelenina ze sklenice. Pochutnala jsem si.

A Charlík , ten měl vývar z masem a strouhanou mrkví a petrželkou. A chtěl i to moje jídlo, ale měl smůlu. Osolené a kořeněné mu nedám!
A tak smutně kouká!

Přeji Vám všem krásný týden, nám do rána dnes napadlo asi deset čísel sněhu ale určitě nevydrží.
Moc Vám všem děkuji za návštěvu mého blogu a komentáře, které mne vždy potěší! 

pondělí 5. února 2018

Týdeník nejen pro Henrietu!

Přišlo pondělí a já si uvědomila, že začínám psát "Týdeník" mého života, protože jsem si slíbila se zúčastnit výzvy, kterou jsem našla na blogu :http://abych-nezapomnela.blogspot.ie/2018/02/jak-to-bude-s-tydeniky-kdyz-dite-najde.html, Henriety, která nás ostatní vyzvala, abychom se pokusily stejně jako ona každý týden, zapsat na blog náš život. Výzvy mám ráda , tak proč to nezkusit. Ačkoliv se bojím , jak to dopadne, protože na skvělé psaní Henriety zdaleka nemám!

Pondělí 29.1.2018


Den jako každý druhý, jen ten dobrý pocit, když někomu, kdo to nečeká, předáte dort, ručně pletené ponožky a pusu někam skoro za ucho a vidíte, že jste potěšila. Tak ten pocit je k nezaplacení ! Dělat radost někomu, dělá radost i mně! A k tomu mne ráno tahaly z postele, mimo Charlíčka i sluneční paprsky za oknem. Kéž by vydržely , ale jsem realista, je přece jen ještě leden. Ale už se těším, na zahradu, na nákup rostlinek,na vrtání v hlíně- už aby tu bylo, JARO.

30.1.2018 úterý


Smutek střídá radost. Venku šedotmavo a v mé duši také. Náš život lítá nahoru dolů, asi to tak má být, aby byla rovnováha ve všem. Ale proč to tolik bolí ? Dnes v mém srdci pláč pro Kačenku, čivavku virtuální kamarádky. Kačenka dnes prohrála svůj boj. A mne to vrátilo vzpomínkou k Chlapečkovi a Kesynce. Každý tam nahoře máme nějaké své svítící hvězdičky.... a v našich srdcích zůstanou navždy !

Středa 31.1. 2018

Je tak báječné mít přátele. A taky skype. A vědět, že když si chybíme už moc, že si zavoláme , každá z nás si uvaří kávu nebo čaj a probereme všechno, prezidenty, děti, hafíčky, bolesti, starosti i radosti. Předáme si sem tam recept, sem tam radu jak žít, jak udělat to či ono, jak nedělat  chyby a nebo jak je pak napravit, říkáme si pravdu, i když to je někdy nepříjemné.Dáme tipy na knihy a nebo hudbu a taky třeba ke tvoření. A taky se povzbuzujeme navzájem, v nemoci, v době, kdy to potřebujeme a je jedno jestli nás dělí 2500 km vzdušnou čarou. Je to , jakobychom seděly tváří v tvář, jako kdysi a nebo taky ještě nikdy! A já za to děkuji, že Vás mám. Jitko, Zdenko, Zuzanko! Naše hovory jsou někdy sáhodlouhé a jindy třeba pár minut, ale jste moje přítelkyně a já si toho vážím, že Vás mám. A ten dnešní skoro 4 hodinový rozhovor mne vytáhl ze splínu....a za to díky!

1.2.2018 čtvrtek

Dnes velký nákup. Velký úklid . V hlavě i v domku. A po něm velký smích. To když necháte 4 měsíční štěně chvíli bez dozoru a jdete se před dům bavit s maminkou sousedky. Přišla si pro dvoje kalhoty, které jsem jí - jako již po několikáté, zkracovala v ruce. Charlík nejprve vydatně štěkal vevnitř za dveřma ,ale pak se rozhostilo ticho. No aby ne... Já nezavřela nahoře dveře do koupelny. A jemu se zalíbilo balení toaletního papíru. Takže po otevření dveří mne čekalo překvápko. Všude po schodech, v chodbě, v kuchyni se válely kousky rozkousané roličky toaletního papíru a další ještě držel Charlík v tlamičce a v bojovém postoji mne vyzval k běhu. Za ním ! Neuvěříte mi, jak tohle štěně rychle běhá! Když jsem ho konečně chytla, musela jsem si sednout, vzít ho na klín a pomuchlovat. Za to, že mne pěkně drží v dobré kondici. A to nebyl konec, při úklidu těch roztrhaných kousků měl Charlíček pocit, že hra pokračuje a ty kousky mi opět kradl pod rukama. Je to můj miláček, i když někdy vzpomínám na to, jak klidné byly dny s Chlapečkem a Kesynkou. Klidný den s tímhle roštákem mne hned tak nečeká, to vím zcela jistě!

Pátek 2.2. 2018

Je půlnoc, já držím tužku a diář a přemýšlím, co napsat o dni, kdy venku leje, že by psa nevyhnal...mimo 30. minut ráno na skypu se Zuzkou jsem promluvila pouze na Charlíčka a ten mi odpovídá jen očima, kroucením hlavičky ze stranu na stranu, nosením balonků a hlasitým štěkotem, zrovna ,když se v klidu snažím jíst...! Snad lze napsat jen to, že zatopit už ráno v krbu, zapálit svíčky, vzít si knížku a přečíst moře stran a zkouknout film, při kterém i slza ukápne, nechat ten pošmourný den venku plynout stejně jako myšlenky v hlavě, není občas špatný nápad! A ten den ukončit teplou koupelí v plné vaně vody s pěnou, ( se psem za vanou, který se snaží mi urvat zamotaný drdol na hlavě) ,užít si ten relax a pak vlézt do čistě povlečené postele a těšit se , že se mi bude dobře i spát. 
Jsou tři ráno...spánek nepřichází. I to se mi stává dost často. Asi budu muset zítra naštípat pár polen dříví a celý den být v pohybu, protože relax, ten  mi asi nedá spát!

Sobota 3.2.2018

Tak dříví naštípané, umyté okno, pověšené nové tmavošedé závěsy z IKEA, sešroubované schody - stolička taktéž z IKEA. Uvařená polévka, masíčko s rýží a zeleninou pro Charlíka, naložené maso na čínu a já chvátám za dětičkama. Dělám care asistentku 37.letému muži, který před dvěma lety prodělal těžkou mozkovou mrtvici. Jeho žena jej opustila i když se jim v té době narodila dvojčátka. Katuška a Maria.Když je možnost, tak si je V. bere k sobě domů, ale necítí se občas moc dobře a tak jsem pokaždé část té doby s ním. Jinak s ním jezdím po doktorech, někdy s ním jedu na nákup, pomáhám mu s formuláři, vyzvedávám léky, když nezvládá, tak mu třeba i uklidím byt, každý den jsem s ním třeba jen na chvíli, na šálek čaje, nebo si s ním povídám telefonem.Vidím ho každý den, jak to jen jde. Ale chvíle, kdy má holčičky jsou ty nej... Sice V. po pěti hodinách je hodně unavený, jeho krevní tlak lítá nahoru dolů, protože se o ně bojí a ony jsou hyperaktivní. Ale jsou to čisté, nepopsané stránky, bezprostřední a kouzelné maličké bytosti. Stavíme ze stavebnic hrady a auta, krmíme je , když už to samy nedávají.Přebalujeme, čteme básničky v ruském jazyce, učíme je barvy a počítat odin, dva , tri a kto eto a čto eto...Ale ony mají svoji řeč, tu, která funguje mezi dvojčaty. Navíc jsou jednovaječná dvojčata a mně tedy někdy dělá problém je rozeznat. I když už poznám že Mášenka je ta trošku klidnější a Katrina ta, co začne každou lumpárničku a Mášenka nesmí zůstat pozadu, hned se přidá. Každý týden na nich vidím pokrok.... a pro V., který je miluje jsou to chvíle, kdy sice trochu zapomíná na svou nemoc, ale o to víc si pak dává za vinu, co se mu přihodilo. Je mi to líto, že to tak dopadlo, vidím jaký skvělý táta je a kdyby se jeho rodina nerozpadla, možná by i tu nemoc snášel daleko lépe. Je velmi těžké být invalida, když navenek vypadá jako zdravý silný mladý člověk. 
Je skoro osm večer, když přijíždím domů. V kuchyni za dveřma čeká Charlíček a tomu nyní budu muset tak dvě hodiny házet v chodbě balonek, abych odčinila svoji dlouhou nepřítomnost.Však mi vždy po návratu pěkně vynadá svým štěkotem...ale přitom vrtí  a vrtí, štěstím bez sebe, že jsem zpátky. Už nese balonek...tak já jdu házet....

Neděle 4.2. 2018

Dnes má manželka mého syna Petra druhý termín porodu. Celý den netrpělivě kontroluji telefon, Fb i skype, zda už se něco děje. A neděje...v noci píši s Monikou, která už má slabé bolesti a nemůže spát. Pokud se miminko nenarodí do čtvrtka, má nástup do nemocnice. Tak držím palce, aby jste to zvládly obě ! Adélka se sestřičky už nemůže dočkat a Petr prý taky. Půjde zase k porodu , tak jsem zvědavá, kdy se ta má druhá vnučka přihlásí na svět! Bude to Eliška !💝💝💝

Abych nezapomněla:
                                         "To není o tom, kolik dáváme, ale o tom, kolik lásky jsme dali do dávání"-Matka Tereza



sobota 27. ledna 2018

Mandlový švédský dort krále Oskara

Mandlový švédský dort krále Oskara prý lze koupit v Ikea občerstvení. Já  tady v Ikea byla asi jen dvakrát, ale švédský dort jsem neochutnala, nebyl ani čas navštívit občerstvení. Byla jsem unavená již jen z té spousty lidí, kteří se valili uličkama v Ikea. Takže jsem tehdy nakoupila, co jsem do domku potřebovala a pryč! Proto , když jsem našla recept , řekla jsem si , že ho vyzkouším až bude nějaká příležitost. A ta nyní je...můj známý má zítra narozeniny a já mu udělala mandlový dort.Taky proto se mi recept líbí, že v něm není ani dekagram mouky a já použila místo cukru na oslazení korpusu i krému stevii. Vám ale napíši recept tak, jak má být.

Mandlový švédský dort krále Oskara

Těsto: 200 gr namletých neloupaných mandlí
               5 bílků
           150 gr cukru


Krém: 200 ml šlehačky
           120 gr cukru
              3 lžíce mandlového likéru 
              5 žloutků
           150 gr másla

Na posypání dortu: 100 gr opražených nasekaných mandlí

Nejprve ušleháme do tuha bílky s cukrem a pak přidáme nastrouhané mandle. Na pečící papír si uděláme tužkou kruhy a těsto na kruhy rozetřeme. Pečeme asi dvacet minut v troubě 175 st, pěkně do zhnědnutí. Hlídáme ,aby se korpusy nespálily. Po upečení pláty dáme vychladit na mřížku.

Potom zahřejeme šlehačku a při stálém míchání přidáme nejprve likér a pak 5 žloutků. Zahříváme a mícháme do zhoustnutí. Neměla by se šlehačka vařit, aby se krém nesrazil. Po zhoustnutí přikryjeme krém folií (aby se nevytvořil škraloup) a dáme vychladit. Mezitím si ušleháme máslo s cukrem a po lžících přidáváme žloutkovomandlový krém. Pokud by se krém srazil, stačí rozehřát kousek másla v mikrovlnce a po kapkách přilévat do krému a šlehat až do hladka. To mne naučila kdysi jedna šikovná paní cukrářka od nás z Loun.

Na pláty korpusu navrstvíme krém a na něj opražené mandle. Dort dáme vychladit ! Já jej posypala přes sítko hořkým kakaem. Doufám, že zítra dort překvapí a bude chutnat. Já upekla tři placky a na dort použila dvě a jednu jsem nechala pro sebe. Ochutnala a je vynikající, tak Vám jej mohu doporučit!









Nafotila jsem Vám celý postup. Dort byl rychle hotový a je vhodný i pro celiaky. Nebo s přidáním sladidla přírodního - stevie i pro diabetiky. Já jsem stevií sladila podle chuti. 1 lžička stevie má sladkost jako 4 lžičky cukru.
 
Charlie mne celou dobu sledoval a čekal, zda mi něco neupadne! A neupadlo... dostal vařené kuřecí maso se zeleninou a rýží. 

Přeji Vám všem hezkou neděli a děkuji za komentáře a návštěvu mého blogu !


čtvrtek 18. ledna 2018

Dárky pro mou duši

Pod stromečkem, ale i v obálkách , které dorazily za mnou poštou, jsem našla mimo jiné dárky i knihy. A měla jsem a mám z nich velkou radost. Protože se domů dostanu jen tak jednou do roka a tak chvíle s knihou si opravdu užívám a šetřím.
 Moje všechny knihy, které jsem dostala. Už mám jednu z nich přečtenou a jsem u konce další.
 Za tuto knížku moc děkuji Zuzce z blogu Korálky dnů, obálka s přáníčkem a dalším překvapením mne moc potěšila , i když dorazila až po Vánocích. Kniha od Terezy Salte je o jejím životě v Norsku, o tom jak poznala svého muže a o tom, jak si splnila své sny. Už ji mám přečtenou.
 Tuto knihu mi pro radost poslala Lydia -Aranel a napsala mi, že se čte skoro sama. O Hájíčkovi a jeho knihách jsem četla a těším se na ni! Lydunko i Tobě děkuji!
 Lucie z blogu Zase ta Lucie mi i s PF přáníčkem poslala tuto knížku, kterou napsala spisovatelka, která se narodila v Rakovníku, což není daleko od mého rodného města. Díky Lucie, PF i kniha mi udělaly radost!

 Od mých návštěvníků Jitky a Pepíčka jsem pod stromečkem našla tyto knihy. Psí poslání tu již mám a těším se na pokračování.
A tato kniha mi dorazila dnes, tu jsem vyhrála svým komentářem na FB stránce https://www.facebook.com/literarniklenoty/?fref=mentions-Literární klenoty redaktorky Jarmily Flakové. Moc děkuji i Nakladatelství Metafora a Jarmile Flakové, pro které nebyl problém za mnou poslat knihu do Irska.

Tak v tento moment mohu číst....Charlie usnul! A Vám přeji krásnou dobrou noc a pěkný nadcházející víkend!

čtvrtek 11. ledna 2018

Výlet do TRIMU

Jedním z výletů, které jsme podnikli společně s Vládou a Irenkou ,jejich návštěvou ze Slovenska a moji návštěvou z Ploskovic, byl do města Trim, kde se na zřícenině hradu natáčel film Statečné srdce. Bohužel hrad jako takový byl do 6. ledna uzavřen, takže jsme se procházeli jen po okolí. Ten den byl slunečný, ale byl mráz a foukal ledový vítr. Jeli jsme dvěma auty a cesta po silnicích mezi vesničkama nebyla moc dobrá, dost to klouzalo a já za rychle ujíždějícím Vládou jela opatrně a místy i pomalu. Zde jsou jen letní pneumatiky a po jednom ulétnutí Toyotky na ledovém jazyce do prava, jsem měla obavy, abych neskončila i s návštěvou v poli.Ale dojela jsem tam i zpět v pořádku a to je hlavní!





















Byl to jediný den, kdy celý den nepršelo. Vrátili jsme se se vyfoukaní, promrzlí a už jsme to odpoledne zůstali doma, u krbu a večer jsme hráli kostky a popíjeli horký čaj a jedli cukroví .